Asi před 7 lety jsem na you tube viděla ukázky aerial yogy a přečetla si o ní první články. Byla jsem nadšená a protože jsem nenašla žádný kurz ve svém okolí, zakoupila jsem si na Amazonu svou první síť. Doma jsme ji slavnostně zavěsily a jaké bylo moje překvapení, že provést cviky dle videí se mi nedaří. Nakonec nám síť zůstala jako houpačka a blbly na ní děti. Po pár letech jsem konečně našla kurz. Sice jsem se bála, že nezvládnu do sítě ani nasednou, jelikož jsem díky úrazu kolene pár let nesportovala a i na chůzi nosila ortézu.
Kouzlu jógy ve vzduchu jsem propadla již první hodinu, a to nejen proto, že jsem se do sítě vydrápala, ale hlavně jsem zvládla některé pozice, kterých byl plný internet. Zjistila jsem, že mnohé náročně vypadající pozice nejsou na provedení, tak obtížné, za to u těch lehce vypadajících se člověk zapotí. Doma jsme oprášili síť a vše ukázala mým dcerám. Mladší se nadchnula a od té doby jsme chodily na létání spolu. Časem se stalo pravidlem, že návštěvy dětské i dospělé visely u nás v ložnici :). Moje nadšení šířit toto cvičení dál se proměnilo v touhu učit „létat“ správně, tak ať si lidé neubližují špatným provedením cviku. Proto jsem si nakoupila dostupné knihy a absolvovala kurz D-yogi fly level 1. Bylo mi obrovským přínosem nejen zpevnění těla, posílání paží, které jsem měla vždy slabé jako čaj, ale hlavně, náprava kolene, díky níž už nenosím ortézu!!!
